Nadace Bohuslava Martinů byla zřízena 16. 10. 1975 při Českém hudebním fondu. Legislativní stav za totality neumožňoval založení Nadace Bohuslava Martinů samostatné, což paní Martinů vysvětlil tehdejší právník Českého hudebního fondu JUDr. Richard Klos. Díky její důvěře také v tehdejšího ředitele Českého hudebního fondu Vladimíra Ševčíka a dalším vlivům ze strany jejích osobních přátel (budiž zde vzpomenuto zejména prof. Josefa Páleníčka, který měl na Charlottu Martinů zásadní vliv), odkázala ve své závěti z 12. 1. 1977 majetková práva autorská po Bohuslavu Martinů pro celý svět právě Nadaci Bohuslava Martinů při Českém hudebním fondu, malou výjimku pak tvoří část autorských práv z užití děl Bohuslava Martinů na území Švýcarska, Lichtenštejnska a částečně i Rakouska, z nichž je oprávněna Nadace Bohuslava Martinů se sídlem ve švýcarské Basileji.
K zásadní změně došlo až po roce 1989. 21. června 1990 rozhodl výbor Českého hudebního fondu (dále jen ČHF) zřídit nový právní subjekt Nadaci Bohuslava Martinů (dále jen Nadace). Jmenoval do něj osobnosti české kulturní obce, které byly již dříve zřetelně spjaty s osobou a dílem Bohuslava Martinů.
Byli to: PhDr. Viktor Kalabis, který se stal předsedou, prof. Ivan Štraus, houslista a pedagog jako místopředseda (ve funkci předsedy nahradil V. Kalabise v roce 2004), PhDr. Jan Kapusta, bývalý ředitel Památníku Bohuslava Martinů v Poličce, skladatel Oldřich František Korte, klavírista prof. Emil Leichner, ředitel ČHF Vladimír Ševčík, odborná pracovnice Českého muzea hudby PhDr. Kateřina Maýrová a redaktorka Čs. rozhlasu PhDr. Stanislava Střelcová.
Právním poradcem se stal dlouholetý právník ČHF a blízký přítel paní Charlotty Martinů JUDr. Richard Klos (prof. Páleníček nebyl již ze zdravotních důvodů jmenován – v roce 1991 zemřel). Nadace měla vždy pouze jednu tajemnici, která vyřizovala celou nadační agendu.
